Syn.: Pneumonanthe pannonica (Scop.) F. W. Schmidt, Coilantha pannonica (Scop.) G. Don
Česká jména: hořepník uherský (Presl 1819, Presl 1846, Opiz 1852), hořec uherský (Sloboda 1852), hořec šumavský (Čelakovský 1879, Polívka 1912), hořec panonský (Dostál 1950), hořec šumavský (Dostál 1989), hořec panonský, hořec šumavský (Kubát 2002)
Slovenská jména: hořec pannonský (Reuss 1853), horec panónsky (Dostál 1950)
Čeleď: Gentianaceae Juss. – hořcovité
Rozšíření: Alpy (především jejich východní část) a Šumava, ojediněle v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kam byl uměle vysazen. Je to snad nejznámější botanický symbol Šumavy, zde relativně hojný glaciální relikt.
Ekologie: Roste na horských loukách a pastvinách, v nivách horských potoků i kolem cest, na světlinách horských lesů, v pásmu od hor až do subalpínského stupně. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá bylina s přímou a dutou lodyhou, 20–90 cm vysokou. Dolní listy jsou řapíkaté, podlouhlé, horní přisedlé, podlouhlé až podlouhle kopinaté. Koruna je nachová až nachově fialová, temně hnědonachově tečkovaná, kališní cípy jsou nazpět zahnuté.
Ohrožení a ochrana: Hořec panonský je druhem silně ohroženým (C2r) a ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§2).
Poznámka: V minulosti byl hořec panonský sbírán pro svůj dlouhý kořen, který byl vyhledávanou součástí lihových extraktů, což v konečných důsledcích znamenalo výrazné snížení jeho četnosti a hrozilo jeho naprosté vyhynutí. Po válce se začal šířit z nepřístupných hraničních zón zpět na svá dřívější stanoviště, takže dnes mu nehrozí na Šumavě bezprostřední nebezpečí.
Fotografováno ve dnech 5. 9. 2005 (Slovinsko, Julské Alpy, Triglav) a 15. 8. 2009 (Rakousko, Raxalpe).